klinická psycholožka a školitelka v oboru KP
Dobrý den, jsem klinická psycholožka a ráda bych se vyjádřila k aktivitě Iniciativy 2023. Omlouvám se za anonymní vyjádření, ale považuji to za preventivně bezpečnější vzhledem ke svým školencům, kteří ještě nemají složenou atestační zkoušku. Iniciativu podporuji, protože souhlasím s tím, že to, jak je aktuálně nastaven systém vzdělávání i průběh samotných atestačních zkoušek, je dlouhodobě neudržitelné. V praxi v posledních letech pozoruji u stážistů a studentů jejich neustále se snižující motivaci věnovat se po dokončení studia klinické psychologii. A to zejména kvůli vysoké finanční i časové náročnosti preatestační přípravy, i nízkým platům psychologů ve zdravotnictví. To dále ještě komplikuje povinný kurz psycholog ve zdravotnictví, který je jednak velmi obtížně dostupný (velmi dlouhé čekací doby na přijetí do kurzu), a druhak mi přijde pro duplicitu tam učeného nadbytečný. Nicméně, práce klinického psychologa mi přijde velmi zajímavá a pestrá, a pokud má člověk dobré finanční i rodinné zázemí, zvládnout se dá, a myslím si, že to i stojí za ty roky sebezapření v rámci náročné přípravy. Co mi ale přijde demotivující je atestační zkouška samotná. Sama jsem zažila neobjektivní přístup zkoušejících a měla jsem silný dojem, že u zkoušky jde více než o znalosti a schopnost klinického úsudku o osobní sympatie. Podobný zážitek mělo i mnoho mých kolegů a známých, nehledě na úspěšnost složení zkoušky. Vzhledem k tomu, že složení komise (resp. kmenových členů) se příliš nemění, dovedu si představit, že se někteří u zkoušky neúspěšní preatestanti po dehonestujících vyjádřeních komise vůči jejich osobě (nikoli pouze znalostem) ke zkoušce již nevrátí. A to přesto, že je práce psychologa ve zdravotnictví baví, a mají i dobrou zpětnou vazbu na svém pracovišti. A bohužel, na rozdíl od lékařských oborů, v klinické psychologii neexistuje alternativní komise. V tom bych ze svého pohledu viděla asi největší slabinu současného stavu postgraduálního vzdělávání v oboru klinická psychologie. Dobrým argumentem je fakt, že zkouška je veřejná a školitelé mají možnost pro zvýšení objektivity a férovosti zkoušky doprovodit svého školence. To v praxi ale není dost dobře možné, vzhledem k tomu, že být školitelem není finančně ani jinak motivováno, a je to prostě jen práce navíc z dobré vůle, závislá v podstatě jen na morálce školitelů. Když se nad tím zamyslím, je vlastně až s podivem, že náš obor ještě nezahynul. Tak či tak, klinických psychologů oproti narůstající poptávce pacientů spíše ubývá, což je velká škoda.
