O Iniciativě 2023

Vznikli jsme jako iniciativa několika kolegů a kolegyň, kteří se již nechtěli dál pasivně dívat na situaci v našem oboru. Postupně jsme se profesionalizovali a dnes jsme tým expertů a expertek z oboru klinické psychologie, ale jsou mezi námi i odborníci a odbornice z oblasti práva, ekonomie, PR, fundraisingu a dalších.

Jsme think tank klinických psychologů a psycholožek a usilujeme o prostředí, ve kterém bude klinická psychologie součástí širšího celku, odborně i lidsky propojeného s kolegy*němi, studenty*kami a uživateli*kami péče o duševní zdraví tak, aby byl všem zúčastněným stranám ku prospěchu.

Chceme, aby v našem oboru platily demokratické a moderní principy, jako je transparentnost, sociální spravedlnost a sociální bezpečí. 

Vnášíme do oblasti vzdělávání kritický hlas a rozhýbáváme stojaté vody

• Diskutujeme a tvoříme podklady pro nové definování, co je cílem adekvátního vzdělání v klinické psychologii, tedy co nutně musí klinický psycholog*žka znát a umět, jak takového cíle dosáhnout, co jsou dílčí kroky k dosažení (jak organizovat studium) a jaké by mohly být konkrétní požadavky na studenty*ky.

• Usilujeme o pluralitu přístupů při zachování stejného směru.

• Usilujeme o snížení nákladů na vzdělávání.

• Usilujeme o větší transparentnost v nárocích, v komunikaci a v hodnocení.

Jednou z hlavních příčin nedostupnosti klinicko-psychologické péče v Česku je současná podoba vzdělávání v klinické psychologii.

Každý rok mnoho kolegů*yň volí místo klinické psychologie jiné uplatnění, další kolegové*yně ve vzdělávacím systému "uvíznou" nebo z něj odejdou. Proto usilujeme o kvalitnější, efektivnější a atraktivnější vzdělávání v klinické psychologii. Prosazujeme systémové změny, díky kterým se výrazně zvýší počet kvalitně vzdělaných klinických psychologů*žek, čímž dojde i k větší dostupnosti psychologické péče.

Co je se systémem specializačního vzdělávání klinických psychologů*žek špatně? Toto vzdělávání selhává, a to hned v několika rovinách!

• Je nesmyslně dlouhé a nesmyslně náročné (časově a ekonomicky): k tomu, aby se člověk mohl stát klinickým psychologem*žkou, nyní musí studovat minimálně 10 let. Ve skutečnosti to ale bývá i 12-15 let.

• Nejde o vzdělávání v pravém smyslu - chybí jeho obsah/kurikulum - jde spíše o splnění formálních požadavků, odpracování pěti let a vykázání dlouhého seznamu výkonů (např.psychologických vyšetření).

• Nízká kvalita vzdělávání (chybí principy evidence-based, moderních poznatků, chybí kurikulum)

• Nepružnost a neprovázanost požadavků (například povinnost absolvovat jednou za semestr cyklus jednodenních seminářů).

• Atmosféra strachu. Ta je způsobena nejasnými pravidly a požadavky a velkou mírou nepředvídatelnosti, nejen ve smyslu atestační zkoušky. Úspěšnost u zkoušky je 66%, to samo o sobě odradí mnoho potenciálních uchazečů.

• Nízká atraktivita a vysoký drop-out, případně uvíznutí v systému vzdělávání (kvůli výše uvedeným bodům).

• Lpění na zavedených způsobech vzdělávání, zavedených způsobech diagnostiky atp. bez snahy přinést do ČR nové přístupy a postupy a ty se snažit představit nejen školencům, ale i školitelům.

• Ze strany vedení Katedry klinické psychologie IPVZ a ze strany AKP ČR odmítání vstoupit do diskuse s kritiky a vyvodit z ní konstruktivní změny systému, který prokazatelně selhává.

Výsledkem je, že každý rok se pouze 28 ze 400-500 absolventů jednooborové psychologie stane klinickým psychologem*žkou.

Ve vzdělávání klinických psychologů*žek prosazujeme dvě klíčové hodnoty:

S kým spolupracujeme?